Ikarovy monology

Sbírka volně propojených textů, navazující svým názvem na autorův dřívější soubor Daidalova zoufalství, je tak jako u řeckého mýtu příběhem synovského hledání svého místa ve světě, snad neúspěšným vzletem na křídlech fantazie před rozpuštěním pojivého vosku a dopadem do mučivých vln nemilosrdné smrti. Od pokusu o útěk z maloměsta k umělecké profesi, přes boj s dominantními příbuznými a právo si osobujícími bytnými až po snové úprky do zneviditelňujícího prostředí, hrdina stále trpí a zoufale dále hledá. My to však můžeme udělat tak, že si jeho pokus o vzlet vyložíme jako příklad, k němuž je třeba vzhlížet a jehož je třeba se s nadějí držet, neboť je možné, že jiné cesty není. Nový titul Ikarovy monology navazuje na úspěšnou sbírku Daidalova zoufalství z roku 2003.

Koupit
Recenze

Ukázka z knihy

Pokusil se posadit tak, aby měl nohy rovně přímo před sebou a mohl si je pohodlně položit na nízký stupínek z oprýskaných trubek pod umyvadlem. Blažená slast uvolnění mu projela stehny až ke konečkům prstů na nohou. Nikdo jiný v místnosti nebyl, a tak ho zaujal jeho obličej v zrcadle.

Světle modré oči, řídké řasy a úzká jizva nad obočím, jež při paprscích dopoledního slunce nebyla ani vidět, lícní kosti zvýrazněné propadlými tvářemi s úzkou špičatou bradou a ústy se skleslými koutky. Kolem obličeje na zrcadle nebylo nic, co by jinak přitáhlo jeho pozornost. Snad dvě fotografie lesklých manekýnů, kteří prezentovali své stylové účesy s úsměvy tak provokativními, že raději sklopil oči.

Na umyvadle leželo zaschlé mýdlo, štětka na holení, pár čepelek a uzoučká štíhlá ostrá břitva. A na okraji umyvadla zbytky mokrého cigaretového popela.

Znovu pootočil hlavu k závěsu dveří a netrpělivě za-kašlal. Zaslechl jemné cvaknutí, slaboučký zvuk, a bílý závěs se znenadání rozhrnul.

Muž v plášti se na něho usmál, jak se usmívá ten, kdo to má v popisu práce, bez zájmu a jakékoli zvědavosti. Postavil se zády k němu před umyvadlo a ze zásuvky stolku vyjmul podlouhlou papírovou krabici. Jemně odklopil víko a začal z krabice potichu vytahovat nástroje. Každý jeho pohyb byl pomalý a vláčný, navyklý každodenní ranní obřad. Kovové předměty poskládal s jemným cinknutím pečlivě vedle sebe na porcelánovou desku skříňky. Za chvíli ležely všechny nástroje vyrovnány v řadě, připravené k operaci.

Pocítil trému, svírání kolem úst. Víko krabice bylo přiklopeno zpátky a reklamní obrázek slečny s nápadně nalíčeným obličejem zmizel.

Muž v plášti se k němu lehce obrátil a uchopil jeho hlavu dvěma prsty a jemně ji natočil do strany. Chvíli ji pozoroval a přitom mu několikrát prudce zafuněl do obličeje.

Prsty povolily.

Muž sáhl do kapsy a vytáhl krabičku cigaret. Pomalu si zapálil, znovu se nahnul těsně k jeho obličeji a projel mu rukou vlasy až k temeni. Dotek ruky nebyl nepříjemný, nebyl ani surový či necitlivý, jen hlava se nechtěně pod náporem ruky nepříjemně zvrátila dozadu.

Muž sáhl k opěradlu křesla a povytáhl tiše a opatrně opěrku pro podepření hlavy. Potom se lehce otočil a ze skříňky vytáhl vyžehlený balíček látky. Prudkým pohybem jej protřepal a rozmáchle rozhodil kolem jeho hlavy.

Bílý lem obepnul krk.

Muž vytáhl cigaretu z úst, odklepl ji do umyvadla a položil ji na okraj stolku. Pak sáhl do kapsy pláště, vytáhl hřeben a zabořil se jím do vlasů, přičemž několikrát znovu hluboce zafuněl. A když byly vlasy sčesány podle jeho představ, drnkl ukazováčkem do brady a hlava se přetočila na druhou stranu.

Muž sáhl na stolek a zhluboka vtáhl cigaretu. Pak se naklonil a veškerý kouř z plic vydechl do jeho obličeje.

Zavřel studem oči.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *