Ikarovy monology – Karel Brádler

Ikarovy monology – Nová kniha Jana Kameníčka

Český spisovatel Jan Kameníček, literárními kritiky opěvovaný výrazný představitel tvůrců kafkovského typu, přichází na tuzemský knižní trh s novým titulem. Jeho název zní: Ikarovy monology. Proč? Nebo, od čeho je odvozen? Odpověď leží možná zčásti ukryta v proudu jednotlivých povídek, zčásti si na ni musí každý čtenář odpovědět sám.

Jan Kameníček rozehrává se čtenářem hru pro poslech, rozjímání, hledání i tápání. Skrze Ikarovy monology vstupuje čtenář do neznámého světa individuálních lidských příběhů, kdy zachytíte informací pel, mnohé však nepoznáte a dotvoření příběhu jde tak na vrub vaší vlastní fantazie. Život, trápení, útěky, neposlušnost, hledání smyslu existence. To vše lze v Kameníčkově nové sbírce čtrnácti povídek najít. Jejich společným jmenovatelem je lidský příběh, který zde prochází různými proměnami.

Hlavní autorovou formou je sugestivní stavba nevyjasněných souvislostí. Čtenář jakoby jen tak mimochodem nahlédl do něčí korespondence, náhodou zaslechl rozhovor dvou lidí kdesi v davu nebo se omylem připojil do telefonního rozhovoru dvou osob. Jejich prožitky jsou čtenáři na jednu stranu velice blízké. Zároveň však nezná souvislosti; ocitá se v labyrintu chybějícího kontextu a vlastních emocí. To vše je samozřejmě sympaticky kafkovské.

Název nové Kameníčkovy sbírky má jistě evokovat určitou blízkost s jeho předešlým titulem Daidalova zoufalství. – Ano, onen Daidalos, sochař, malíř a vynálezce z řecké mytologie, otec Ikarův. Onen Daidalos, který podle bájí na zakázku krétského krále Mínóa vybudoval obrovský labyrint. Když chtěl později z Kréty odejít, král ho odmítl pustit v obavě, že Daidalos tajemství labyrintu někde vyzradí.

Další je již obecně známo: Daidalos k útěku z ostrovního království sestrojí křídla. Byť však svého syna varuje, aby při letu nestoupal příliš vysoko, opojení ze svobody letu nad oceánem a touha vidět víc a výš, to vše v Ikarovi přehluší předešlé otcovo varování. Zamířil příliš vysoko. Slunce začalo přespříliš hřát, vosk se rozpustil, křídla rozpadla a Ikaros se zřítil do moře. – Je především na čtenáři, kolik v nové Kameníčkově knize najde Ikarovského a kolik v předešlé sbírce Daidalovského. Ono čtenářské tápání a hledání je na Kameníčkových textech ostatně to nejopojnější.

Literární historik František Kautman říká, že prózu Jana Kameníčka charakterizuje úzká symbióza literární, hudební a výtvarné inspirace. Ve svých dílech z posledních dvou desetiletí se noří do detailů psychického světa svých postav, což umně kombinuje s vyprávěním. Původně experimentální tvorba v Kameníčkově pojetí nalezla výrazný autorský charakter. A Kautman správně připomíná, že „právě kombinace experimentu s vyprávěním a psychologickou a analytickou drobnokresbou zpřístupňuje Kameníčkova díla i širším čtenářským vrstvám, což dokazuje úspěch jeho próz jak u nás, tak v zahraničí.“

Pokud hledáte knihu, která nemá pouze úvod, příběh a závěr, pak vám čtrnáct nových Kameníčkových povídkových kapitol ve sbírce Ikarovy monology určitě stojí za přečtení. Soubor rozmanitých mikro příběhů vám poskytne dostatek příležitostí pro hledání vašich emocí, někdy rozbouřených, jindy poklidných.

Karel Brádler

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *