Mezi spánkem – Literární noviny

Mezi spánkem

V románu Jana Kameníčka Mezi spánkem nejde o sen, ale o děsivý, ochromující přelud ze dna hrůzy, který člověka spoutá, vysaje a rozloží, oloupí jej o celistvost a smysl života, pokud vůbec něco takového vlastnil.

JAN KAMENÍČEK není známé jméno české literatury, ale jeho próza Mezi spánkem (Dybbuk, Praha 2004, 208 s., 200 Kč) představuje solidní čtení, v některých pasážích dokonce výtečné. Rozpadající se osobnost hrdiny, potácejícího se v bludném kruhu lží, klamů, alkoholu a drog, je konfrontována se záhadnou věštbou o brzkém konci života, jež akceleruje jeho úzkost a stihomam a přivádí jej načas do deziluzivně líčené psychiatrické léčebny. „Ne, tady v tom kukaččím hnízdě se nedočkal žádného náčelníka, neobjevil se tady Mac, který by řekl: ,zkusil jsem to, kristepane, aspoň jednou jsem to zkusil…’, nikdo se tady nesnažil vytrhnout umyvadlo od dlaždiček a prohodit ho oknem, žádný náčelník nevyšel těmito prosklenými dveřmi za zvuků indiánské píšťaly“ (s. 154).

Velkou roli v Kameníčkově díle hraje mobil, ale ne jako rekvizita, nýbrž jako nástroj zbavující citu pro míru a hranice, obnažující ještě více vyprázdněnou odlidštěnost a samotu. Jde téměř o příběh s tajemstvím, po přečtení v nás zůstává kus mrazivé nejistoty, s kým že se to v závěru hrdina tak radikálně vyrovnal – se svým bludem, se skutečnou osobou nebo sám se sebou? Po filmovém zpracování kniha přímo volá, mohl by si jí všimnout schopný scenárista.

Jiří Zizler
Literární noviny, 16. 8. 2004

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *